Pro ty, kteří mají jako já neposednou povahu a chtěli by někam do světa vyrazit, ale zatím nemají žádné zkušenosti nebo je všichni od podobných akcí odrazují, mám několik rad a doporučení. Samozřejmě se jimi nemusíte řídit, nedělám si žádné nároky na to, abych někoho poučoval. Jsou to čistě mé názory, nic víc.

          a) nebojte se cestování. Svět není tak nebezpečný, jak se na první pohled zdá. Podle mého názoru největší nebezpečí pro turisty představuje politické násilí, které při jeho vzniku v drtivé většině nerespektuje váš původ ani to, že s místní politickou situací nemáte nic společného. Navíc v některých neklidných oblastech jsoou turisté přímo vyhledáváni za účelem únosů, protože extrémisté se takto snaží upozornit na svůj program a rukojmí využívají k politickému vydírání. Proto je nutné před odjezdem do vybrané země či oblasti sledovat místní politické dění, věnovat pozornost možnosti vzniku válečného konfliktu apod.

          b) Před odjezdem není od věci zjistit si tamní klimatické podmínky v době, kdy se budete v zemi zdržovat. Nezapomínejte, že i v rámci jedné země mohou být tyto podmínky odlišné. Seznámení se s klimatem vám umožní zúžit výběr vybavení na skutečně potřebné věci a nestane se Vám, že na poušti budete přemýšlet kam s pláštěnkou, a v pralese v období dešťů budete pobíhat v plážových sandálech. Teď samozřejmě přeháním, jedná se jen o to, abyste si uvědomili, že třeba při dvouměsíční cestě si všechny věci neustále nosíte s sebou a tahání zbytečností vám komplikuje život. Např. váha mojí krosny i s fotografickým vybavením se pohybuje vždy kolem 20 kg.

          c) V každé zemi se chovejte jako host a nikoliv jako dobyvatel. Bez ohledu na vaše náboženské (příp. ateistické) cítění se snažte přizpůsobit místním zvyklostem a tradicím. Uvědomte si, že jste přišli poznávat místní život a ne dokazovat, že vy jste lepší, vyspělejší, civilizovanější atd. Jedině tak se dostanete do těsnějšího kontaktu s místními, lépe je poznáte a navštívenou zemi snad alespoň trochu pochopíte.

          d) Co se peněz týče - vyhýbejte se hotovým penězům. Noste s sebou jen nutnou částku v hotovosti (např. na zaplacení taxíku), ale jinak co nejvíce využívejte platebních karet nebo cestovních šeků. Já osobně mám nejlepší zkušenosti s kartou VISA, kterou jsem zatím mohl použít téměř všude. Ale třeba s kartou Eurocard/Mastercard jsem měl v Jižní Americe problémy.

          e) Jestli budete fotografovat, neměli byste zapomínat na soukromí lidí. Při jejich focení (mám tím na mysli konkrétní osoby, nikoliv třeba dav před Louvrem) byste si vždy měli vyžádat jejich souhlas. Pokud chtějí za fotografování peníze, záleží na vás - bud´to zaplat´te nebo nefot´te. Ale při požádání o zaplacení nikdy nezkoušejte fotit zadarmo, mohli byste lehce přijít k úrazu nebo o fot´ák. Pokud fotografujete v zemích, kde fotoaparát patří k přepychovému zboží, vyndavejte ho vždy jen na nezbytně nutnou dobu. Při přesunech, ve vlaku, autobusu atd ho mějte neustále ukrytý. Pamatujte na to, že spolu s peněženkami patří fotoaparát k nejžádanějšímu artiklu pouličních zlodějů.

          f) Pokud se hodláte vydat i mimo civilizaci - do hor, lesů, odlehlých oblastí, nikdy se nepřeceňujte. V tomto případě se vždy předem seznamte s možnými nástrahami - člověku nebezpečné šelmy, jedovatá zvířata, možnost vzniku pouštních bouří, lesních požárů, sopečné erupce, seizmické otřesy...... To všechno jsou věci, které vás nepřipravené mohou zcela vyvést z míry. Proto je nutné znát tato rizika a alespoň teoreticky vědět, jak v daném případě reagovat. I když samozřejmě teorie je teorie a je složité vysvětlovat rozzuřenému medvědovi, že podle vaší příručky by měl přece zachovat chladnou hlavu. Ted´ už samozřejmě zase trochu přeháním, ale já sám se řídím heslem "Štěstí přeje připraveným" a raději se se všemi možnými riziky seznámím.

          g) Při výpravách mimo civilizaci nepodceňujte ani výbavu. Záleží sice na tom, jaké cíle si kladete - zdolání šestitisícovky, splutí divokých peřejí, přechod pouštních oblastí, ale věřte, že i při zcela běžném pobytu v odlehlých horách se nevyplatí na výbavě šetřit. Levné stany kupované v supermarketech se polámou při první bouři, případně zjistíte, že do nich teče. Rovněž tak levné spacáky většinou nezaručují tepelné podmínky, které jsou na nich uvedené. Nezapomínejte na dobrou obuv s vibramovou nebo obdobnou podrážkou, boty s běžnou podrážkou můžete po třech týdnech nošení v těžkém terénu vyhodit. Já sám používám ponejvíce vybavení od firmy Salewa - oblečení, spacák, mačky, cepín, horolezecké úvazky. Z bot se mi nejvíce osvědčila značka Raichle, vařič používám značky MSR. Ještě k tomu vařiči - prosazuji zásadně benzínové vařiče. Plynové jsou možná pohodlnější, ale pojí se s nimi mnohé další problémy: bombičky nesmíte převážet v letadle, v dané zemi zjistíte, že závity místních bombiček nesouhlasí s vaším vařičem, tudíž je nemůžete použít, plynové vařiče ve vyšších polohách hoří špatně nebo vůbec. Prostě benzínový vařič je pro mě základem. Jediné, na co musíte dávat pozor, je vaření ve stanu. Při tom je nutné dbát na dostatečné větrání, protože jinak hrozí nebezpečí zvýšení koncentrace benzínových par uvnitř, což může vést k následnému výbuchu. Ze svého okolí znám však jen jeden tento případ, kdy byla podmínka větrání zcela opominuta a následný požár zničil stan.

          To je snad všechno, co jsem vám chtěl ze svých zkušeností říct. Pokud máte nějaké další otázky nebo připomínky, samozřejmě se mi ozvěte. Uvítám i kontakty na lidičky s podobnými zájmy. Pokud vám na vaši zprávu neodpovím ihned, nezlobte se na mě. Moje aktivita je dost široká a ne vždy stíhám všechno tak, jak bych chtěl. Každopádně časem odpovím.