Po dlouhé době jsem se rozhodl jet opět Večerní Prahu. Přiznám se, že mě k tomu vyprovokoval můj synek, který ji jel po třetí. No vlastně to není tak docela pravda, protože ji jel minimálně po dvanácté, ale těžko si ty první může pamatovat. Poprvé ji jel, když mu byly tři roky. Den probrečel a noc prospal, nicméně projel s mojí ženou a se mnou celou trať tehdejší Večerní Prahy. Dlužno říct, že ji s bráchou několik let potom jezdili každoročně s námi.
Dá se říct, že jsem pamětník. Vzhledem k tomu, že bydlím přímo naproti bývalé hospodářské budově Bílé labutě, pamatuji naprosto jasně první starty od této budovy. Bylo mě tehdy, pokud se to dá spočítat, 15 let a divil jsem se, co ti blázni tady blbnou. Tehdy nejelo víc než 25 aut, většinou spartaky a byla to obrovská událost. To jsem ovšem netušil, že mě to nakonec chytne a budu tyhle soutěže jezdit několik let, vlastně několik desítek let.
Jako naprosto první, doopravdy první soutěž jsem jel jak jinak.. Večerní Prahu. Skončili jsme nakonec jako patnáctí a měl jsem z toho docela solidní radost. S kamarádem Pepou Pokorným jsem se pokusil jezdit Pražský pohár. Po roce jsme oba zjistili, že to nemá cenu, prostě nám to nesedlo. Začal jsem hledat někoho jiného, kdo by byl stejný blázen jako já. Nakonec pomohla náhoda. Seznámil jsem se svým pozdějším dlouholetým kamarádem Petrem Svobodou.
Takže posádka Svoboda - Větrovec byla na světě. Pod hlavičkou AMK Praha 3 Žižkov jsme odjezdili posléze neuvěřitelných 18 sezón. Když jsem to jednou počítal, zjistil jsem, že na sedadle spolujezdce jsem strávil za ta léta minimálně 1400 hodin nepočítaje v to přípravu. Za tu dobu jsem stavěl 2x mistrovství tehdejšího ČSR, ( na federál jsem zas neměl ) a několik místních soutěží včetně Pražského poháru. O jedné z nich se tehdejší mistr ČSSR p. Kencl vyjádřil, že jsem cvok. Udělat takovouhle soutěž v totálně rozkopané Praze prý může jen absolutní blázen.
Mám za to, že většina posádek dlouho nezapomněla na malý mistrák v roce 1978, respektive na jeho denní část z Prahy na Konopiště. Dokázali jsme sehnat na uvedenou trať 12 radarů. Tohle nikdo dlouho nepamatoval. Neplatnou soutěž Únorové vítězství jsme vytáhli z totálního bahna během dvou let. Nakonec se jí zúčastňovalo přes 120 posádek. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, když nám oznámili, že si ji svazarm Prahy 5 bude dělat sám. Takže následujícího ročníku se zůčasnilo 150 posádek a dalšího 30. Poté byla soutěž zrušena s tím, že se přihlásilo málo posádek a tím všechno skončilo.
V roce 1983 při Večerní Praze jsem se nedobrovolně zúčastnil nešťastné rány u Černého Vola. Žigulík před námi se v stokilometrové rychlosti svezl z nové silnice na okraj a následně byl katapultován přímo proti protijedoucímu linkovému autobusu, o který naštěstí jen škrtnul. Kdyby to byla čelní rána, byli by tři mrtví. Po následném dvacetimetrovém intenzivním brzdění z toho byl čelní náraz do stromu takové síly, že z vozidla vyletěla i kardanová hřídel. Dovedete si představit, co to provedlo s posádkou. Zařídili jsme její převoz do nemocnice a potom řídili dopravu, aby nedošlo k další ráně. Dodnes na to nerad vzpomínám. Tuhle Večerní Prahu jsem jel s Pepou Sobotou a mám neustále pocit, že na to, jako já, nedokáže zapomenout (Neuvěřitelné se stalo skutkem V roce 2007 se nalezl doklad, že nekecám. Posádka měla rozhodně víc zranění, nežli odřeniny, jak se píše v dobovém tisku.).
Snad tohle bylo příčinou, že jsme se trošku víc sblížili s hlavním rozhodčím p. ing. Vatrasem. V následném roce 1984 jsme začali spolupracovat víc. Tím skončilo soutěžení a my jsme se pomalu přesunuli do role pořadatelů
V tehdejší době mi bylo nabídnuto, abych stavěl trať Večerní Prahy, pokud se pamatuji asi 2x. Nicméně nebyl jsem schopen to pro pracovní vytížení přijmout a tak z toho sešlo. Dodnes toho lituji, ale tehdy nebylo jiné řešení.
Přiznám se, že jsem si docela rád letos po tolika letech sednul na místo vzadu a nechal mládež, ať se snaží. Výsledkem je nynější fotoreportáž. Popisky pod obrázky slouží jako volné vyprávění. Pokud se Vám doba na přečtení popisku obrázku bude zdát krátká, stačí minimálně pohybovat myší kdekoliv v oblasti obrázku.
Možná, že v popiscích to vypadá, že všechno bylo špatné. Samozřejmě ne, ale....
Večerní Praha je za ta léta poněkud zkostnatělá soutěž. Nedokáže se vyvarovat několika podstatných bolestí. Připadá mi to, jako kdyby ji někdo dělal ze setrvačnosti a z donucení. Každý rok se opakují stejné chyby a nesmyslné matení posádek. Proč tvrdíte něco, co není pravda. Vím, na tom je to postavené, ale výsledkem je to, milí pořadatelé, že Vám soutěžící nevěří. To je vaše největší chyba. Nebudu detailista. Tvrdit, že soutěž se pojede skoro po celé Praze a pak ji vést jen Prahou 5 a 6 je podraz. Vím, nikoho tím sice nepoškodíte, ale výsledkem je to, co jsem popsal o kousek výš.
Docela mi vadilo a jako každoroční opakující základní problém vidím v tom, že se nedá určit místo v mapě nebo jinak pro časovou kontrolu. Prostě místo, odkud by se mohl člověk chytit a jet dál, když totálně zakufruje. Nesmyslné kilometrový přejezdy z vesnice do vesnice .Proč nejezdit po Praze Proč jezdíte mimo Prahu a dráždíte lidi v zahrádkářských osadách. Měli jste obrovskou kliku, že se řidič cisterny nenas.. a nenechal ji tam stát uprostřed silničky. Proč si tak rádi zbytečně ztrpčujete život?
Vím, průjezd brodem je fantastická záležitost, ale v dnešní době už je to poněkud překonané. Nejsem nepřítelem lecjakých magorovin, ale to, co byste si měli vyslechnout v autech, myslím těch nových, byste si za rámeček nedali. To samé se vztahuje i na polňačky. Nikomu se nechce rozbíjet zbytečně svoje auto Jiná situace bude, když poveze, krvácejí dítě do nemocnice Pak je všechno jinak.
Co ty každý rok se opakující jízdy v koloně? Co vyjít ze stereotypu a udělat ve dne jednu časovku? Z ní čtyři etapy po 30 kilometrech. Bude to dlouhé 120 kilometrů, bude to po Praze a teprve každý pátý auto pojede po stejné trase. Na těchhle trasách dokážete udělat 80 SPK a nebudete je muset ani rozvážet Už dneska jsou na trati. Soutěžící jen zapíšou písmeno do J.V. Každý bude vědět, kde je ČK a pokud se posádce podaří totálně zabloudit, vždycky bude mít možnost vrátit se do ČK a jet další etapu. Ušetříte lidi, budou jen na JZ, u testů a ČK. Chce to jen maličkosti, neříkejte, že o tom nevíte.
Pamatuji ročníky, kde jelo přes 200 posádek. Pokuste se soutěž trošku zmodernizovat. Věřte, že se to vyplatí.
Dobrý, finíto...Samozřejmě všechno nebylo špatné a chtěl bych proto pořadatelskému sboru i poděkovat. Nezapomeňte, vždycky je co zlepšovat.
Děkuji za pozornost
Jan Větrovec (old)