Zima a částečná nervozita dělají své. Mizerný světlo a stativ je doma... Je sedm večer. Dvojka je na startu. Čtyřka popojíždí. Kolona se pomaličku dává do pohybu. Fotka na dvacet metrů. Ani nevím, co se startérovi nelíbí. Doopravdy mizerný světelný podmínky. Všechna auta jsou od odpoleních polňaček špinavá jak kdyby jezdily po tankodromu.
Mám popojet..nebo nemám. Troška zmatku na startu do noci. Takhle je to správně. Motor v klidu a zapnutý parkovačky. Zajímavá fotka. Ty odlesky jsou od popojíždějících aut. Je to síla. Prostě dobrá fotka z ruky je spíš náhoda. U týhle posádky je zajímavě velké osvětlení interieru vozu. Řekl bych, že to dost vadí řidiči. Osobně bych s takovýmhle osvětlením nejel.....
Nejhorší je čekání. Dřív mi ani nevadilo. Dokázal jsem před startem i usnout. Moc rád mě za to neměl hlavně Láďa Lebeda. Jednou jsme si takhle chrupali na Pražským poháru. Odevřu oči a povídám mu. Vidíš jak startuje číslo 60, No vidím odpovídá... Tak před ním jsme měli startovat my .... Dlouho pak nemluvil. Tohle miluju. Na špinavý auto si starter položí vlajku.....Mládenci museli být radostí bez sebe. Tohle se jen tak nepovede.... Opět menší zmatky na startu. Přijel nějaký opozdilec.
Nikomu to neříkejte...To auto bylo ráno nádherně naleštěný. Ještě jsme si z holek dělali legraci, že budou mít malý odpor vzduchu. Tak jdeme na start. Mládenci dostávají Itrineráře. Sedadlo za řidičem je místo kde budu za chvilku sedět. Také odkud je vyfocená valná většina dnešních fotografii. Kluci mají pohodu. Pořád se nic neděje..
Už se to blíží. Jště jedna fotka z druhý strany.... Startér si myslí své. Netuší, že se ta fotka povede. Všem nám co jsme tu, je už zima. Chvilka klidu. Světla zhasnutý, motory taky. Jako by se nic nemělo dít. Kluci jsou na startu. už jde do tuhýho. Normálně mi z tý stratérovo vlajky klepne. Zas je na tom špinavým autě.
Startujem, ze spolujezdců a z map se už začíná kouřit. Mládenci mě míjejí. Fotku ani nestačím zaostřit, střelím to jen od oka a utíkám za časovku. Za dvacet vteřin už sedím na zadním sedadle a jedem k první křižovatce. Dvacet jedna minut po devátý večer. Skoro prázdná poslední časovka, jen ten človíček v autě po mě kouká, co to tam blbnu. Zapsání času na patřičně špinavé kapotě a je to za nima. auto asi dostalo pěkně na prdel. Ta poslední polňačka ve stodůlkách nám dala všem co proto. Náš ford si chytil 4x. Na některých místech se jinak prostě jet nedalo.,,, Tak to je vše vážení přátelé, zachovejte mi přízeň a zas někdy na shledanou......