Pravděpodobně rok 1975 nebo1976. Konec denní části večerní Prahy. Skoro nám uletělo číslo. Časovka byla u Technického muzea na Letné. Dva roky jsme tenkrát jezdily se startovním číslem 13. Startovní čísla se přidělovala podle pořadí, jak skončily posádky rok předtím. Takže tři roky po sobě v Praze třináctí z 80. Nebylo to zas tak nejhorší. Vidíte sami, s čím se jezdilo. Felda v plné jízdě, jen se za ní práší. Fotka je z nějaké polňačky při Pražském poháru. Fotografovala to nějaká spřízněná duše, omlouvám se... nevím kdo. Možná Jízda přátelství nebo něco podobného. Moc rád jsem tyhle soutěže nejezdil, ale..., no mohl jsem zůstat doma, ale říkali jsme si, co si zas na nás připravili za srač..., bylo to už tenkrát úsměvné. Za pohled stojí zaparkované autobusy a vozový park kolem. Felda dosloužila a na řadu přišel trabant. Drážďany a Cwinger pokal. Možná, že jsem to napsal špatně. Nezapomenutelným se stal herr Vogel. Přiznám se, že jsme tam způsobily takovou ostudu, že nás tři roky po sobě nepozvaly. Tahle fotka je z jízdy zručnosti. Jedu po třech kolech, jako všichni ostatní. Možná že někde najdu fotku z druhé strany kde to je naprosto jasně vidět.
Trabant se postupem času rozpadal Historická fotografie z jeho znovuzrození... Jo to byla tenkrát doba. všechno se muselo vyvařit a slepit. Takže tohle je posádka Svoboda - Větrovec. Petr vlevo a moje maličkost v lesnické čepici vpravo. Někdy v roce 1979. Jezdilo se s vínovou Simcou 1301, pohádka. Jedu se svou ženou něco... Mám pocit že fotografie je z Říčan, ale nejsem si jistej... Trabant, jo to bylo vozidlo. Nikdo ho neukradl, nevykradl... Je samozřejmé, že jsme nejezdily jen my. Naše polovičky se snažily jezdit Česko tedy malý mistrák v ženskejch. Nejsem si jistej, možná je to Třeboň v roce 1980. Moje žena na místě řidiče mitfáru jí dělá Dana Ullmannová. Možná, že se ještě tenkrát jmenovala jinak. Fotka je zřejmě z doby před svadbou. Omlouvám se.. je to přeci jen už nějaká doba.... Auto půjčené od Standy Ksandra, asi se naše rozpadlo..nevím.
Třeboň nebo Jindřichův Hradec Fotka z časovky. Stejná posádka jako předtím. Jedu s bráchou ČKD Trakce. Šílená soutěž. Všechno je jinak než má být. Bratrská delegace z Proletářského rajonu Moskvy je přítomna. Píše se rok 1980. (Proletářský rajon Moskvy je něco, jako pražská čtvrť Praha1, pro vaši informaci). Již po několikáté ji vyhrává posádka Kencl - Kasalý. Tak, tohle je památeční fotografie našich ratolestí. To je ta doba když s námi začínali jezdit Večerní Prahu. Zleva... děti Židlických, Maruška, možná že se zase pletu, sedí na 110 Standy Ksandra. Pokud se dobře pamatuji, rozřízla si těsně před fotografii nohu a tak jsme ji takhle zamaskovali Pak vpravo Petr a Honza. Tahle fotka je udělaná hlavně kvůli tý čarodějnici. Naše polovičky ji vozily na autech jako talisman. Nakonec to měla polovina žižkovského automotoklubu. Fotka z polňačky nad Motolem, bývalé cvičiště absolventů Karlovy univerzity. Dneska tam je nájezd na dálnici. Rodinná fotka z dob kdy jsme jezdily skoro každý týden. Moje maličkost, syn Petr, moje žena, před ní sedící druhý synek Honzík. Jdeme na houby. Nádherná pohoda. Žádné problémy..
Fotka z Votic Zleva, Jana Havlíčková, dlouhá leta, jezdila Malé mistráky, posléze i federál Myslím, že to z naší party dotáhla nejdál... Ironie osudu, prostě měla štěstí a navíc umí. Vedle ní Standa Ksandr. Proslul větou, že mu nestačí zůčasnit se, že potřebuje vyhrát. Faktem je, že se mu to jednou nebo dvakrát povedlo. Jezdil v posádce Ksandr - Židlický jako fára (Petr Židlický již bohužel nežije, nemládnem....).Pak posádka Petr Svoboda a moje Já. Někdy stačí, aby vám přes cestu přeběhl pes, kterého nechcete přejet a skončí to takhle. Znovuzrození dalšího auta. Ani nevím, kolik jsem jich ve svém životě dával dohromady Start do noci v Drnholci. Jedu Pavlem Ullmannem. Datum se dá přesně určit. Je večer 6 dubna 1984. Malý mistrák a škoda 120. Pokud se pamatuji, byl to první z maxiků. Tedy ta š120 s širším rozchodem. Měkčí pérování, lepší ovladatelnost..... Dnes se směju jak malej kluk...
Silvestr v žižkovské klubovně někdy v roce 1982. Schválně jsem se vrátil zpět o pár fotek. Je to shoda okolností, ale mám na sobě stejnou košily jako na fotografii, když jsme šli na houby. Bezstarostná pohoda, 30, nebo 40 šampusů. Kdo by to počítal? Lahví byla plná popelnice. Bohemka stála v týhle době 27 Kčs. Tak tady to všechno skončilo. Kluci začali jezdit rallye a já jim začal dávat dohromady auto. Tohle jsem postavil postupně 3x Vždycky po totálce. To co vidíte je Trabant, který jezdil 160. Nekecám, karburátor z plochodrážního Esa, probroušený třetí kanál... Ten, kdo ví, o čem mluvím, mi dá za pravdu. Tak tady skončily orientační soutěže a začala něco úplně jiného.