Do Antarktidy jsem odjel v roce 1997 jako člen české polární expedice pod vedením Jaroslava Pavlíčka. J. Pavlíček je šéfem první české antarktické stanice, kterou vybudoval spolu s dalšími nadšenci bez státní podpory, jen ze soukromých zdrojů a sponzorských darů. I když se občas v tisku objevují různé zprávy, zpochybňující činnost naší stanice, faktem zůstává, že tato stanice je mezinárodně uznanou a tudíž nezpochybnitelnou.           Lidé, pobývající na stanici, mají na starosti dva hlavní programy s těmito názvy:           1/ Změna životního stylu jedince ve vztahu k přírodě           2/ Přežití jedince v extrémních podmínkách           V případě prvního programu se jedná o ekologický výzkum, jehož cílem je nalézt takové přístupy k životu, jejichž uvedení do každodenní praxe by znamenalo zmenšení negativních následků lidské činnosti na přírodu. Samozřejmě se nejedná o řešení globálních ekologických problémů, ale o poznatky, jejichž využitím by mohl k ochraně přírody přispět každý jedinec ve svém vlastním životě. Druhý program je zcela jasný - přežití člověka v takových situacích, kdy je ohrožen jeho vlastní život a kdy určité znalosti mohou rozhodovat o životě a smrti. Poznatky z těchto výzkumů jsou doménou právě J. Pavlíčka a na toto téma napsal již dvě knihy "Člověk v drsné přírodě" a "Trosečníkem v drsné přírodě".           Já sám jsem strávil v Antarktidě téměř 4 měsíce. Během svého pobytu jsem si vedl podrobný deník, a když si jej několik mých přátel po návratu přečetlo, dostal jsem návrh, abych ho vydal knižně. V té době jsem měl již vyvolané fotografie, napadlo mě tedy spojit je s textem a od tohoto nápadu nebylo daleko k realizaci. Na začátku roku 1999 jsem vydal knihu s názvem "Antarktický deník", ve které popisuji dobu strávenou na ostrově Nelson. Součástí knihy jsou barevné fotografie, zachycující krásnou a drsnou antarktickou krajinu a zvířata v ní žijící. Pokud máte zájem seznámit se hlouběji s životem v Antarktidě, není nic lehčího nežli si ji přečíst.